Tento blog prosím vnímejte jako reakci (už trochu) zkušeného středolevého intoše na texty jistého mladého naivy, který jimi bombarduje blogsféru na iDnesu.
Začnu trochu ze široka: Lidé si nejsou sobě rovni. Každý se rodí s jinými dispozicemi, jsou lidé silní a slabí, chytří a hloupí, zdraví a nemocní, krásní a oškliví, s pindíkem nebo pipinkou, ... Je proto naprosto přirozené, že normálním stavem společnosti je, že v ní existují nerovnosti. A samozřejmě jsou také různé práce hodnoceny různě. Dnes to máme jednodušší v hodnocení nerovnosti ve společnosti, protože světu vládnou peníze a je módní vše převádět na peníze. Už jen proto, že potom jsou složitější problémy schopni pochopit i lidé méně inteligentní a ekonomové. Díky tomuhle přístupu je taky možné měřit společenskou nerovnost.
Světová banka používá jako parametr nerovnosti podíl příjmů horních 20% populace a dolních 20% populace a není problém si dohledat data pro jednotlivé země.
Je tahle příjmová nerovnost dobrá nebo špatná? My, občané ČR máme to "štěstí", že si naši předkové a částečně i my mohli oba extrémy nerovnosti zažít. První extrém byla vláda komunistů (POZOR !!! ne komunismus, to je společenský ideál, toho nikdy nikdo nedosáhl), to byla doba extrémní rovnosti. Nepříznivé vedlejší efekty nejsou žádným tajemstvím - je to především ztráta motivace. Je to ztráta motivace o něco usilovat, něco studovat, něco zlepšovat, jít do neznáma. Proto extrémně rovnostářské společnosti začnou velmi rychle stagnovat, ne-li degenerovat.
Druhý extrém je historicky trochu starší. Je to doba barokní, doba extrémní majetkové a příjmové nerovnosti. Nějakému 1% populace (šlechtě) patřily skoro všechny příjmy a nějakých 70%-80% populace bylo v postavení nevolníků nebo nájemců půdy a mělo hrozně málo. Jaké to mělo následky. Šlechta (včetně panovníka) měla peníze a moc, o chodu státu rozhodovala ona. Důsledky jsou známé. Šlechta si odsouhlasila, že daně platit nebude. Šlechta ztratila přirozený kontakt s poddanými. Pryč byla doba, kdy zemané a baroni spravovali své pozemky přímo, kdy jedli společně se svou čeledí, kdy jejich děti vyrůstaly s dětmi, kováře, kuchaře, ... (to ještě mnohde platilo v 16. století). V době barokní už se šlechta plně oddělila od svých poddaných, děti měly vychovatele a šlechtici se už kolikrát neuměli se svými poddanými ani domluvit, neznali žádnou společnou řeč. Veškerý kontakt tak probíhal přes prostředníky - správce, sluhy, sekretáře a komorníky. Baroko ukončila Francouzská revoluce a Napoleon.
Chápete to? Když bude nerovnost moc velká, když bude růst (a ona přirozeně roste sama od sebe), tak z toho nakonec bude baroko, mramorové paláce a slumy. Bohatí a schopní se vykašlou na to, aby cizí děti měly dobré školy, aby celé čtvrti neovládly gangy, aby byla pořádná a dostupná péče pro všechny, jich se to nebude týkat.
To nejsou moje fantasmagorie. Je reálně změřeno, že čím je větší nerovnost ve společnosti, tím máte kratší délku života (i ti nejbohatší), horší zdravotní péči, vyšší nemocnost (fyzické i duševní nemoci), vyšší kriminalitu, horší potíže s drogami, vyšší kojeneckou úmrtnost (i ti nejbohatší) a mnoho dalších společenských a zdravotních fenoménů se horší. Pikantní je, že máte i menší šanci zbohatnout.
http://www.ted.com/talks/richard_wilkinson.html
Existují společnosti, kde se tohle děje samo od sebe, třeba v Japonsku to (nevím proč) funguje samo od sebe. Nerovnost je tam nízká bez jakýchkoli regulací. V Evropě ani v USA to takhle nefunguje, tady musí voliči prostřednictvím státu zasahovat, jedním z vyzkoušených prostředků je progresivní zdanění příjmů. Není to ideální, ale alespoň částečně to funguje.
Voliči musí zasahovat, protože se taky mohou jednoho dne vzbudit a zjistit, že jejich stát už není "výslednicí jejich kolektivní vůle", ale soukromý podnik ovládaný pár oligarchy (říkajme jim třeba Babiš, Kellner, Bakala) nebo hedgeovým fondem z Kajmanských ostrovů. Že se to nemůže stát? Američanům se to kolem roku 1900 málem stalo. Tehdy USA skoro ovládla trojka J.P.Morgan, J.D.Rockefeller a A.Carnegie. Díky tomuhle vznikla protitrustová a protimonopolistická legislativa.
