Před pár dny publikoval pan Vladimír Wagner článek, který měl podle svého názvu hodnotit výhodnost či nevýhodnost exportu elektřiny z ČR (http://technet.idnes.cz/jak-se-pocita-cena-elektriny-d12-/tec_technika.aspx?c=A140204_234241_tec_technika_mla). To byl prvek očekávání. Prvek zklamání následoval v zápětí. V článku nebylo nic konkrétního o tom kam se elektřina prodává a za kolik. Jaké jsou energetické a finanční bilance. Celý článek se totiž zvrhl v pranýřování německé energetiky a byl plný mýtů, legend a polopravd. Pokusím se je uvést na pravou míru. Na rozdíl od pana Wagnera i s odkazy.
Mýtus první - Německo dotuje vývoz elektřiny
Spočítat bilanci export/import není až tak těžké. To se vezme aktuální cena, vynásobí se aktuálním tokem přes hranici, udělá se časová řada, kde se sečtou zvláště ceny exportů a importů. Výsledkem je finanční bilance. Němci nejsou blbí a udělali si ji. Udělal ji konkrétně DeStatis neboli Německý statistický úřad. (https://www.destatis.de/DE/PresseService/Presse/Pressemitteilungen/2013/04/PD13_125_51.html) Výsledek? V roce 2012 to byl čistý zisk v hodnotě 1,4 mld. EUR. Exportovalo se hlavně do Francie během zimy (přímotopy) a do Holandska (stále více závislého na německé energii).
Mýtus druhý - Německo exportuje dotovanou elektřinu z OZE
Na tom je zajímavé to, že sami Němci jsou toho názoru, že exportují elektřinu z uhlí. Vycházejí totiž z autorem popsaných priorit nákupu. OZE totiž ještě nikdy plně neuspokojily německou spotřebu elektřiny. Rekord byl loni v prosinci během bouře Xaver, kdy extrémní meteorologická situace vytvořila krátkodobě asi třetinu německé výroby z větrných elektráren. Takže pořád bylo nutné kupovat "uhelnou elektřinu". Samotné OZE (zatím) ještě nikdy nestačily. (http://www.renewablesinternational.net/xaver-sets-german-wind-power-record/150/435/75213/)
Dobrý trh pro elektřinu z uhlí je Bavorsko a Rakousko, které mají trvalý deficit ve výrobě. Problém je ovšem v tom, že levné uhelné elektrárny s přebytkem výrobních kapacit jsou v Lužici a jižních Braniborech. "Normálně" by jejich elektřina tekla do oblasti Berlína, Hamburku, Kielu, apod. Ale ty nemají moc zájem, protože mají větrníky a vlastní uhelné elektrárny. Takže si elektřina musí najít cestu do Bavor a Rakous. Nejkratší je to přes Česko a čeští přenosáci z toho mají nervy. Mohl by to být potenciálně dobrý kšeft, kdy by si ČEPS nechal platit "za zkratku". Bohatý soused by nás miloval za to, že nám může platit. Místo toho se na hranicích budou stavět omezovače a v německých hnědouhelných elektrárnách se pracuje na regulovatelnosti výkonu elektráren. Nově třeba na 500 MW bloku gigantické elektrárny v Jänschwalde (http://www.renewablesinternational.net/vattenfall-wants-flexible-brown-coal/150/537/74734/).
Mýtus třetí - Kvůli OZE mají Němci po Dánech (další exoti) nejdražší elektřinu v EU
Tady se sluší dodat, že elektřina je v Německu i Dánsku dražší hlavně kvůli vysokému zdanění (v USA se třeba elektřina nedaní vůbec). Ale díky dlouhodobému efektu vyšších cen a systematickým investicím německé vlády do energetických úspor platí Němci v penězích za elektřinu o dost míň než hýřiví Američani, Francouzi a Britové. (http://blog.rmi.org/blog_2013_04_17_germanys_renewables_revolution).
Mýtus čtvrtý - Biomasy není tolik, aby to ovlivnilo trh
Výroba elektřiny z biomasy je takový černý vzadu za VE a FVE. Ale i tak je, co se týká produkce, srovnatelná s těmi dvěma slavnějšími. Těch německých cca 35 TWh ročně není zanedbatelná položka pro zdroj, který může fungovat jako pološpičkový (pálení biomasy) nebo i špičkový (bioplyn). Dobře postavená bioplynová stanice je rentabilní i bez dotací (musí používat místní zdroje a prodávat i teplo a digestát jako hnojivo). (http://www.erneuerbare-energien.de/en/unser-service/mediathek/downloads/detailview/artikel/development-of-renewable-energy-sources-in-germany-in-2011-graphics-and-tables/)
Mýtus pátý - Německo plánuje odstavit své zbývající jaderné bloky, které zatím tlačí cenu na burze dolů i v době, kdy tolik nesvítí a nefouká
Ve skutečnosti nově instalované výrobní kapacity více než převýšily svou výrobou dosud odstavené jaderné bloky. A není důvod, aby tomu nebylo i po roce 2020. Navíc nejsou baseload zdroje kompatibilní s hlavními OZE, které Němci preferují. (http://www.renewablesinternational.net/upticks-and-trends/150/537/75926/)
Mýtus šestý - Rychlý růst velikosti dotací do obnovitelných zdrojů, který vede k rychlému růstu cen elektřiny pro spotřebitele
V reálu dostalo 900 000 německých domácností vánoční dáreček ve formě levnější celkové ceny elektřiny pro rok 2014 (http://www.stromauskunft.de/service/energienachrichten/572754.eans-adhoc-weatherford-files-form-10-q/). Poklesla cena silové elektřiny a poplatek "za grid".
Mýtus sedmý - Velké stabilní zdroje jsou nutné pro stabilitu sítě
S těmito zdroji se do budoucna vůbec nepočítá, jsou nekompatibilní s FVE a VE. (http://www.agora-energiewende.org/topics/the-energiewende/detail-view/article/12-insights-on-the-energiewende/)
Polopravda osmá - Kvůli dotacím do OZE se nevyplácí provoz hlavně plynových zdrojů
To je způsobeno hlavně krásnou korelací špičky denní spotřeby elektřiny a denní výroby z FV. Drahé plynové zdroje mají proto menší procento využití a Putin furt nedal slevu. Prostě už skoro nenastávají situace, kdy by mělo smysl je pouštět.
Polopravda devátá - Třeba řešit transport elektřiny ze severu Německa na jih.
To se samozřejmě řeší. A protože se žádná kaše nejí tak horká, jak se uvaří, tak se ukazuje, že náklady na přebudování sítě budou okolo 800 miliónů EUR ročně (třetina původních odhadů). Na běžné investice do přenosové soustavy se v Německu utratí více a v kontextu finančních toků celé energetiky se jedná o položku na úrovni procent. (http://www.renewablesinternational.net/german-energy-agency-estimates-cost-of-grid-expansion/150/537/59270/). Někoho prostě napadlo zohlednit vliv distribuovaných malých zdrojů. Ony totiž snižují zátěž sítě.
Co expert neřekl
Neřekl třeba to, že za posledních 6 let poklesla spotřeba elektřiny v Německu o 25,5 TWh. To jsou asi 3,5 GW instalovaného výkonu JE. (http://www.renewablesinternational.net/upticks-and-trends/150/537/75926/) Do roku 2050 mají v plánu snížit spotřebu o 40% vzhledem k roku 2008.
P.S.: Diskutujte a kritizujte mě dle libosti. Aspoň budu mít na co reagovat v příštích textech.
