Čas boje proti dotacím - v zemědělství

Nemyslel jsem si, že to bude možné, ale je to tak. Já, maloměstský nazelenalý středolevičák jsem se v něčem začal názorově shodovat s tržními fundamentalisty (čti uctívači Mammona) z SSO. Myslím si, že je čas zbavit se dotací v zemědělství, prospěje to zemědělcům i nám občanům, kteří se "nerýpou v hlíně".

Všechno začalo docela nenápadně. Byla mi doporučena k přečtení knížka, která byla k mému příjemnému překvapení (pro přirozenou lenost) dostupná i v českém překladu, i když český název Přírodní kapitalismus je už z principu špatně, protože anglické slovo "natural" má dva významy - přírodní, přirozený. Oba významy jsou správně. Dalším popudem ke vzniku tohohle textu byl jeden díl pořadu Jídlo, s.r.o., kde byl jeden pan farmář velice upřímný. Po nějakém tom přemýšlení mi z toho vycházejí (doufám) zajímavé myšlenky, se kterými jdu na veřejnost.

Existuje jeden všeobecně známý fakt, pokud člověk získá něco zadarmo a bez úsilí, tak si toho neváží. Předpokládám, že moc kontroverzní nebude ani teze autorů Přírodního kapitalismu, že když je nějaký zdroj dáván v plen zadarmo, tak to svádí jeho uživatele k plýtvání a už vůbec to nemotivuje k investicím do jeho údržby, obnovy nebo růstu.

Cena je zároveň důležitý prostředek komunikace, který má obrovský (u některých lidí až chorobný) motivační faktor určující chování nejen jednotlivců, ale i podniků, korporací a celých společností.

To, co je špatného na zemědělských dotacích není jejich samotná existence, ale to, co zemědělcům sdělují. Říkají: "Dostáváš peníze podle vyprodukovaných potravin, tak je vyráběj v maximálním množství, hlavně ty dotované, tam je největší zisk. A nedívej se vlevo, vpravo." Samotné odstranění dotací by taky moc nepomohlo, maximalizovala by se produkce něčeho jiného. Jak tedy z toho ven?

Řešení existuje, je třeba jen si uvědomit, že zemědělství není jen produkce potravin. Zemědělec toho dělá a může dělat mnohem více. Správně prováděné zemědělství taky může:

- Pečovat o chráněné a ohrožené druhy,

- vázat v půdě vzdušný uhlík z CO2,

- vázat v půdě srážky a chránit tak krajinu před suchem i povodněmi,

- zajišťovat potravinovou bezpečnost státu,

- regenerovat (zhodnocovat) půdní fond,

- zlepšovat kvalitu spodních a povrchových vod,

- snižovat prašnost v ovzduší,

- pečovat o krajinu a činit ji esteticky krásnou a zajímavou,

- ...

Všechny věci, co jsem vyjmenoval, dělají zemědělci jen pokud je k tomu vede nějaké osobní přesvědčení a hodnotový systém. Já věřím, že všechny vyjmenované věci (a ty, na které jsem zapomněl) mají svojí hodnotu. Proto by bylo správné a spravedlivé za ně stanovit férovou cenu a platit za ně. Zemědělec potom ovšem přestane být poníženým příjemcem státní almužny a "pijavicí", ale bude zpěttím, čím byl vždy, tvrdě pracujícím člověkem, který zajišťuje základní lidské potřeby a zároveň tvoří a udržuje svět, ve kterém žijeme. Přestane být zdrojem problémů v oblasti životního prostředí, bude jejich řešením.

Já totiž nevím, kolik by mohli zemědělci vydělávat na výše zmíněných věcech, ale pokud budou mít nějakou cenu lze očekávat masivní přechod na jiné, již dobře známé a popsané, postupy.

Třeba krávy jde vrátit z kravínových koncentráků zpět na pastvu, která když se provádí správně, váže v půdě velké množství živin. Kráva pak přestává být zdrojem skleníkových plynů, ale naopak váže uhlík v půdě. Navíc je otužilejší (míň nemocná), takže majitel ušetří za veterináře, léky a desifekce, majitel ušetří za krmivo, spásané louky budou ideálním terénem spousty vzácných rostlin a živočichů, půda bohatá na humus i lépe drží vodu. Jo, a mlíko bude kvalitnější. Kráva ho sice vyprodukuje za den méně, ale celkově za svůj delší život ho vyprodukuje skoro stejně.

Za tenhle příklad děkuji A.Savorymu. Další, velice zajímavé příklady jsou i v Přírodním kapitalismu (pěstování obilí, pěstování rýže, lesnictví, atd.)

Jako ve všem, je ďábel skrytý v maličkostech. Ale mě by se osobně moc líbilo, kdybysme se tímto směrem vydali.